Gameplay

• Dosud vám vyhrané kolo odměnu za následující prohrané kolo zcela resetovalo, nyní se bude pouze snižovat o jednu úroveň (500 $), stejně jako se nyní zvyšovala po prohře až na 3 400 $. Každý tým jako doposud začíná s bonusem 1900 $.
• Tohle pozměněné základní nastavení se dá upravovat pomocí příkazu mp_consecutive_loss_aversion.
• Bonus je omezen mp_consecutive_loss_max a zvyšován cash_team_winner_bonus_consecutive_rounds.

Přidány byly asistence za úspěšný Flashbang, během kterého je soupeř zabit. Tato asistence se nyní zobrazí v killfeedu, pokud však usmrcený hráč obdržel 40 a více poškození, tato asistence má před Flashbangem přednost.

Zbraně

• AUG: cena byla navrácena na původní hodnotu, tedy 3300 $.
• M4A1-S: zásobník byl rozšířen na 25 nábojů a 75 náhradních.
• Změny cen: Nova nyní bude stát 1050 $, Sawed-Off 1100 $ a Mag-7 1300 $.
• Penetrace u Novy byla zvýšena o 1.
• Dostřel Sawed-Off byl zvýšen na vzdálenost 1400.
  

Další

• Nejnovější krabice Prisma Case obsahuje 17 komunitních skinů a Horizon nože ve Chroma zbarvení.
• Nově bude možné si v inventáři zvolit více skinů na jednu zbraň nebo music kitů, ze kterých hra každou hru vybere jeden náhodný.
• Byla opravena funkčnost ‚Clean Names‘ pro zakázání zobrazení nevhodných jmen dalších hráčů.
• Drobných změn se dočkaly mapy Canals a Vertigo, vylepšených radarů se dočkaly Abbey a Biome.
  

V METRU TO OBČAS CUKNE

Na nové Metro jsem se moc těšil. Ne ani tak proto, že bych byl kdovíjak zaníceným fanouškem značky a uměl zpaměti citovat z Gluchovského literárního díla. Už dlouho jsem ale toužil po silné singleplayerové střílečce, která se nerozptyluje ničím okolo a soustředí se právě na to jedno – soukromý zážitek jednoho hráče. Že je to celé navíc zabaleno do mnou milovaného postapokalyptického hávu, to už je jen velmi příjemná třešnička na dortu. Už teď vám mohu prozradit, že to, co jsem chtěl, jsem i dostal, jen to občas skřípalo trochu víc, než bych si býval přál.

Začnu záležitostí, která mě provázela po celou dobu hraní a do značné míry ovlivnila můj zážitek, bohužel ne úplně v pozitivním slova smyslu. Řeč je o optimalizaci, nebo respektive schopnosti hry udržet si po celou dobu stabilní framerate. Už při zkoušení preview buildu na loňském Gamescomu byl tento aspekt něčím, co mi trochu nahánělo strach, a bohužel se moje obavy potvrdily. Na sestavě s i7-8700K, 16 GB RAM a RTX 2080Ti jsem během hraní i v naprosto nepochopitelných okamžicích prožíval pády i o patnáct snímků za vteřinu. Tyto problémy jsem zažíval v prakticky totožné míře v případech na Extreme, stejně jako na Ultra nebo High nastavení. Bohužel implementace ray tracingu ve 4K poslala průměrný framerate zcela do pekel, a tak jsem se raději bez tohohle pozlátka obešel, stejně jako jsem oželel Advanced PhysX a nakonec i Nvidia Hairworks. Ke zmíněným potížím ale docházelo prakticky výhradně v exteriérech, interiérové pasáže byly bez problémů. Hře bych to neměl za zlé a klidně s pokorou přijal, že doba na 4K60FPS ještě nenazrála, jenže to bohužel není pravda a vývojáři si navíc na sebe upletli bič onou praktickou tabulkou, z níž jasně vyplývá, že by se na podobně silné sestavě měla jejich hra hýbat jako z partesu. Pokud se stále držíte lety prověřeného standardu Full HD, je možné (a skutečně vám to přeji), že se vám podobné problémy úplně vyhnou, ostatně po konzultaci s jiným recenzentem je zřejmé, že se zážitky z technického stavu mohou výrazně lišit.

MISS…SYMPATIE?

Je to o to smutnější, že ačkoli má Metro Exodus rozhodně charisma na rozdávání, ZAS TAKOVÁ krása to podle mě není. Obecně z mého pohledu platí, že si vývojáři umí velmi slušně poradit s celkovou scénou, jakmile ale začnete pátrat po detailech, začnou vystrkovat růžky obstarožní relikty a mnohdy narazíte na skutečně odporné prvky, jako jsou třeba rozmazané hory v dálce. Jakkoli je to z mnoha důvodů bezesporu nefér srovnání, tam, kde Red Dead Redemption 2 (dobrá, tak řekněme naše české Kingdom Come) umí kouzlit čarokrásná a detailní panoramata, působí Metro na násobně výkonnějším hardware, než je Xbox One X, jako chudý příbuzný z východu. Hru jsem kromě PC měl možnost testovat i na onom zmíněném Xboxu a musím říct, že tam mě naopak velmi překvapila. Vypadá skvěle, dost možná i proto, že hodně řeší tradičně větší vzdálenost sezení od obrazovky, ale co se grafiky týče, nemám k této ultimátní konzolové verzi žádnou výtku. Naopak mi zde trochu vadí poněkud humpolácký pohyb, respektive citlivost zaměřování, které je i na maximální hodnotě z mého pohledu neuspokojivé a ve frenetické akci, kdy hráč stojí proti smečce hbitých mutantů, dokáže pěkně zavařit.

Fanoušci Metra si teď už určitě zlostně okusují nehty a píší hněvivé traktáty o tom, jak jsem jim pohanil hru, na níž čekali dlouhé roky. Naštěstí pro ně ale nyní už budu především chválit.

HURÁ NA VÝLET!

Když se totiž do světa Exodu vydáte, dýchne na vás atmosféra, která by se dala krájet jako mlha kolem rybníčka Brčálníku. Po krásné přírodě Horizonu, nedostatečně akcentované destrukci Falloutu 76 a barevným kvítím posetém Far Cry New Dawn je tu totiž zase postapokalypsa, jak má být. Trochu se mi chce říct, že nikdo neumí vytvořit tak zoufalé kulisy totální destrukce, jako vývojářský tým s východními kořeny. Přeci jen, řada měst v postkomunistických zemích působí depresivně sama o sobě, a pokud do této rovnice ještě přidáme pár (stovek) jaderných střel, je dokonáno. Arťomovo putování započne v mrazem objímané Moskvě, kde se ale dlouho neohřejeme (haha). Jak všichni díky výživné trailerové a informační masírce víme, středobodem tohoto dobrodružství je pouť napříč matičkou Rusí, kteroužto nám zprostředkuje masivní lokomotiva Aurora. Arťom, Anna, Miller, Duke, Idiot, Stepan a další se z mrazem objímané metropole vydávají zjistit, zda na povrchu přeci jen někdo přežil a zda by nemohli najít nějaké lepší místo k životu, než jsou temnotou, vlkostí a mutanty prodchnuté tunely metra.

První zastávka je přivede na břehy Volhy a hráčům pamětníkům okamžitě vytane na mysli starý dobrý S.T.A.L.K.E.R. Všudypřítomné bahno se snoubí s industriálními motivy zničeného nádraží a pobořený kostel uprostřed nebezpečných vod skrývá podivný kult, uctívající rybího boha (mimochodem, zajímalo by mě, jestli tu mrchu lze zabít. Vysypal jsem do ní pěknou zásobu munice a nevypadala, že by jí to nějak zvlášť vadilo). Právě tady poprvé okusíte nové pojetí hratelnosti v jakémsi semi-openwordlu. Autoři ho pojali poměrně střízlivě, rozhodně nečekejte tradiční zahlcení aktivitami, jak je v moderních otevřených světech zvykem. Vždy dostanete jen několik málo tipů na zajímavá místa a hra vás daleko spíš inspiruje k průzkumu na vlastní pěst. Ten je následně odměňován třeba novým vybavením, materiály nebo skrytými sběratelnými předměty, mezi něž patří různé deníčky a poznámky a také sbírka pohlednic. Po vodních plochách, kde žije roztodivná a nebezpečná žoužel, se budete přesouvat na vratké lodičce, mimochodem zrovna zpracování vody se pánům ve 4A Games opravdu povedlo. V rámci hry se také pravidelně střídá denní a noční cyklus, což můžete využít pro taktické účely přepadávání základen nepřátel. Asi vám přijde vhod, že si pánové neradi vypínají čelovky, takže můžete sázet jeden headshot za druhým.

V TUNELECH JE LÍP

I přes nepřeplácané pojetí otevřenějšího světa se nemohu zbavit dojmu, že si ve 4A Games nebyli svou ideou přesunout Metro mimo zajeté koleje (haha2) tak docela jisti, a proto vás v průběhu hraní stejně co nejčastěji tahají do sevřenějších prostorů. A je to dobře, protože právě v nich tkví jejich největší um, právě tady umějí vyložit ty správné karty na stůl. Stalkerovské toulání se neznámým a nebezpečným prostorem na povrchu je sice fajn (a vývojáři si propůjčili i nějaké ty anomálie), ale (byť v zásadě lineární) postup opuštěnými a zničenými průmyslovými komplexy, to je jiné kafe. To se takhle krůček po krůčku plížíte ke svému cíli, baterka osvětluje jen to nejnutnější, ve tmě rozpoznáváte spíše tvary než konkrétní předměty a snažíte se šponovat uši na maximum, abyste zjistili, zda se k vám náhodou neblíží tlupa zvířolidí. Nu a pak se otočíte a zjistíte, že takovým čtyřem exemplářům svítíte baterkou přímo do divokých očí. A v tu chvíli vám dojde šťáva a baterka zhasne. Ne, to není skript, to se mi prostě jen takhle krásně sešla shoda okolností a moje srdéčko vzlétlo k výšinám, protože to je přesně to, co jsem si od Metra představoval.

Po rozblácené Volze a návštěvě vládního bunkru se prostředí opět dramaticky změní a naše partička se dostane do pouštní oblasti Kaspického moře. Všudypřítomný písek a větší akcentování jízdy v autě vám dost možná bude evokovat Rage, příběh s otrokáři, žijícími v dekadentní věži, je bohužel plný žánrových klišé. Když vás ale hra opět mazaně vezme do opuštěné radarové základny, kterou toho času obývají nechutní pavouci, extrémně citliví na světlo, vše je odpuštěno. To tiché cupitání stovek nožiček vám bude ještě dlouho působit nepříjemné mrazení v zádech. Další zastávkou je sluncem prosvícená zlatavá tajga, tolik známá z všemožných promo materiálů. Lákavé kulisy opuštěného dětského tábora s všudypřítomnými komunistickými reáliemi doplňuje motiv dvou kmenů, jež vyrostly z dětí, které tu kdysi byly na výletě se svým učitelem, což výrazně připomíná nápad s Little Lamplight z Falloutu 3. Divoká příroda se s obyvateli příliš nemazlí, a co nezmůže hrozivý Pán lesa, to obstarají nenechaví bandité. A jak to vypadá, ani zde není život dlouhodobě udržitelný, a tak se naše skupina vydává na další štaci – do mrazem pokrytého Novosibirsku. Právě tato závěrečná část je z mého pohledu zdaleka nejlepší, protože zde autoři vyloží všechny své trumfy – jadernou zimou bičované šedivé paneláky, tunely plné nebezpečí, zoufalou snahu o přežití a také onu špetku nadpřirozena, které je pro sérii tak typické a s výjimkou poslední části se mu Exodus úzkostlivě vyhýbá. Musím říct, že ona poslední část a celkové vyznění příběhu pro mě hru v mnoha ohledech vykoupily z oněch problémů, o nichž jsem psal na začátku.

FLINTA S FINTOU

Autoři tvrdí, že hra nabízí více možných konců. V rámci příběhu nedochází ke konkrétním momentům „buď a nebo“, ale daleko spíš máte na výběr, jak si s rozličnými situacemi poradíte. Bude váš Arťom nesmiřitelnou mašinou na zabíjení, nebo se některé situace radši rozhodne vyřešit nenápadným plížením a tichým omračováním protivníků? Zabije bezbranné chudáky, nebo jim naopak pomůže? Při podobných situacích se ozve hudební motiv, který by asi měl naznačit, jaký vliv vaše rozhodnutí mělo. Nedokážu ale říct, jaké jiné varianty konce by mohly přijít a upřímně, jsem moc rád, že jsem dostal právě tu svou. Nemyslím si, že by mě jiná uspokojila víc.No a jak se to vlastně celé hraje? Velmi dobře. Váš příslušník elitní jednotky dostane postupně k dispozici celou řadu nástrojů a zbraní, které si navíc může rozličně upravovat. Takhle se třeba dostanete k tvrzeným sklům na masce, nočnímu vidění nebo detektoru kovů na zápěstí, který vás bezpečně upozorní, že se poblíž nachází nějaký ten materiál. Zbraní je dost a navíc poskytují široké spektrum úprav, z obyčejné pistole můžete těmi správnými součástkami vyrobit ostřelovačku, nacházet budete různě velké zásobníky, různé délky hlavní, rozličné zaměřovače a tak dále. U sebe můžete vždy mít tři zbraně, s tím, že jedno místo bude vždy zabírat pneumatická puška Tikhar, případně kuše. To aby vám v akci nikdy nedošly náboje, protože právě do těchto zbraní si můžete munici vyrábět kdekoli na cestě. Arťom má totiž šikovný batůžek, díky němuž není odkázán jen na ponky, ale úpravy zbraní a tvorbu základní munice zvládne i uprostřed nepřátelského území. Ponky ale rozhodně neztratily svůj účel. Jen u nich můžete vyrábět složitější munici, než jen kuličky do Tikharu a šípy do kuše, ale také zde můžete své zbraně čistit, což je velmi důležité. Váš arzenál se totiž v postapokalyptickém prostředí snadno zašpiní, což má následně vliv na jeho použitelnost. Celkový systém craftingu a úprav je velmi zdařilý, hra si vystačí s dvěma materiály a úpravy zbraní jsou jednoduché, rychlé a intuitivní. Navíc je skvělé, že díky možnosti okamžitě přeskládat zbraň máte prakticky vždy k dispozici prostředek, který se hodí do konkrétní situace. Asi jediné, co bych vytknul, je možná až příliš štědrá zásoba veškerého proviantu, jímž vás hra na normální obtížnost zahrne. Za celou dobu hraní jsem se ani jednou nedostal do úzkých, nábojů i lékárniček jsem měl vždy dostatek. Pokud tedy hledáte větší výzvu, rozhodně se nebojte zkusit těžší variantu.

SLAV SQUAT!

Metro Exodus má celkově velmi slovanskou, východní atmosféru, ať už jde o bohatýrské promluvy starého drsňáka Millera, spousty detailů prostředí i zálibu vaší party v pálence a hře na kytaru. Z pohledu uvěřitelnosti a citu pro budování světa nelze cokoli vytknout. Snad jen rozmluvy s Annou, Arťomovou manželkou i družkou ve zbrani, která je na venek sice ostrá holka, ale za dveřmi soukromého kupé se rozteče jako lidské tělo vystavené extrémní dávce radiace, poněkud šustí papírem a jsou zbytečně rozvleklé, aniž by na mě zanechaly kýžený zjihlý efekt. Dabing s otřesným ruským přízvukem všech postav je ale skvělý a pro fajnšmekry je samozřejmě k dispozici i Arťomova mateřština. No a našince pak určitě potěší česká lokalizace.

Nakonec jsem tedy dostal to, co jsem si přál. Metro Exodus rozhodně není novým příchodem střílečkového Krista a rozhodně není bez chyb. Několikrát se mi zdeformoval prostorový zvuk do nepříjemných skřeků, asi 4x se hra spustila v podivném okně, které nešlo zavřít a jediným řešením byl restart počítače. Na druhou stranu jsem během hraní nenarazil na žádné závažné bugy, snad s výjimkou občasného zakolísání umělé inteligence. Padání se mi vyhnulo úplně. Exodus sice nepřichází s převratnými novinkami a přechod do polootevřeného světa z mého pohledu není tak převratný, jak by si možná autoři přáli. Technické problémy s plynulostí, které mě po dobu hraní provázely, mi sice zážitek do značné míry komplikovaly, ve svých nejlepších momentech je ale Metro dokázalo svými kvalitami přehlušit a doufám, že se je do budoucna podaří opravit úplně. Tuhle jízdu bych si totiž s chutí zopakoval, a vám doporučuji to samé.

Minimální:

Doporučené:

Apex Legends je novým titulem společnosti Respawn Entertainment, který navazuje na oblíbený trend battle royale. Vývojáři se však rozhodli rozdílné strategie a hru s i jejím modelem free-to-play oznámili až v den jejího vydání, díky čemuž kolem ní vznikl neskutečný boom a hra za prvních 72 hodin pokořila milník 10 milionů hráčů. Nejsilnějšími stránkami Apex Legends jsou plynulý pohyb, parádní optimalizace a herní prvky rozdělené mezi osm hrdinů, díky kterým si v partě tří hráčů každou bitvu neskutečně užijete.

Rodina battle royale her má dalšího člena a tentokrát se jedná o opravdu povedený kousek! Apex Legends mají na svědomí autoři hry Titanfall Respawn Entertainment, o vydání této gamesy se pak postaralo EA. A i když se hra nedočkala prakticky žádné mediální kampaně, vydána totiž byla jen tři dny po té, co byla vůbec odhalena, rychle si získala solidní hráčskou základnu. 

Hra je zasazena do univerza Titanfall a jde v ní o to, co známe z PUBG a podobných her. Na rozdíl od nich se ale především svojí atmosférou více přibližují něčemu, co můžete znát z třeba knižní série Hunger Games. I v Apex Legends je důvod boje jednotlivých hráčů ten, že se nachází v zápase hodně extrémního sportu, a specifickou atmosféru této hry ještě prohlubuje obří zvukový systém, přes který v průběhu hry získáváte některé informace.

To hlavní, co hru odlišuje od ostatních ze žánru battle royale, jsou ale hrdinové. Koncept, kterého využívá třeba Overwatch, se do battle royale her ještě nikomu úspěšně dostat nepovedlo, právě Apex Legends to ale zvládá na jedničku. Ve hře jich je zatím osm a každý vám nabídne jiné schopnosti, od kterých se pak odvíjí vaše strategie. A to je právě to, co je na hrdinech nejzajímavější – i když se od sebe všichni velmi výrazně liší, není tu žádný, kterého by šlo označit za nejsilnějšího. Každý z nich si najde své uplatnění a to, jakého si vyberete, záleží prostě na tom, jaký styl chcete pro daný zápas zvolit.

Hra se reálně od ostatních battle royale her moc neliší, osvědčený koncept ale kombinuje se zajímavými novinkami a zatím to vypadá, že vše do sebe zapadá perfektně. Přidejme ještě specifickou atmosféru a fakt, že je hra zdarma, a vážná konkurence pro Fortnite a PUBG je na světě!

Minimální systémové požadavky:

• CPU: Intel Core i3-6300 3.8GHz / AMD FX-4350 4.2 GHz Quad-Core
• Paměť: 6 GB RAM
• GPU: NVIDIA GeForce GT 640 / Radeon HD 7700 (1 GB RAM)
• HDD: nejméně 30 GB (velikost hry)
• Operační systém: Windows 7 64-bit

Doporučené systémové požadavky:

• Procesor: Intel i5-3570K či podobný
• Paměť: 8 GB RAM
• GPU: Nvidia GeForce GTX 970 / AMD Radeon R9 290 (8 GB RAM)
• HDD: nejméně 30 GB (velikost hry)
• Operační systém: Windows 7 64-bit

Předešlý přídavek pro Kingdom Come: Deliverance se moc nepředvedl. Po sympatickém rozšíření From the Ashes, v němž jsme dostali možnost znovu vybudovat vesnici Přibyslavice, přišly milostné pletky Jana Ptáčka, které skýtaly obrovský příběhový potenciál. Nakonec se z nich však vyklubala zábavná, ale nevýrazná jednohubka, které při vydání podrazila nohy vážná chyba, jejímž vlivem byla nemalá část obsahu DLC nepřístupná. Ale upřímně řečeno, i když byl zprvu nedostupný vedlejší úkol nakonec dost zajímavý, pachuť zklamání v mém případě změnit nedokázal. Když tedy došlo k plnohodnotnému odhalení třetího DLC, Band of Bastards, a já zjistil, že se tentokrát neobejdeme bez boje, jenž se mně a mnoha dalším hráčům přejedl už v rámci původní hry, nabyl jsem dojmu, že si studio Warhorse koleduje o další přídavkový malér. Výsledek ale naštěstí docela příjemně překvapil.

Peníze vždy až na prvním místě

V kraji, v němž se Kingdom Come: Deliverance odehrává, se objevili noví nepřátelé, kteří ohrožují jinak bezpečný pohyb na cestách. Racek Kobyla se proto obrací na svého starého známého, Kuna z Rychvaldu, aby se s nebezpečím vypořádal. Kuno přitom vede žoldáckou bandu, která potřebuje nejen průvodce, ale i dohled, a tak se ke skupině přidává náš věčně hladový a všude opěvovaný hrdina Jindřich, aby plnil obě úlohy. Tak začíná poměrně prostý příběh plný dávných křivd, nových křivd, soubojů a hlavně zajímavých postav.

Kunovi žoldáci nejsou jen anonymní figurky. Každý z nich má vlastní osobnost, a i když rozhodně nejde o skupinu chrabrých rytířů v zářivé zbroji, není vůbec těžké si je oblíbit. Možná že jádro příběhu spočívá v dávném sporu Racka Kobyly s jistým rodem, který nezapomíná, ale je to právě seznamování a soužití s žoldáky, co je po dějové stránce na celém DLC suverénně nejzajímavější. V nové lokalitě v podobě malého tábora se tak můžete dát s kýmkoliv z žoldáků do řeči, někdy zase není od věci naslouchat jejich rozhovorům a zúčastnit se jisté interní hry, během níž může dojít na kradení, pěstní souboj, kostky nebo řešení hádanek. I při těchto aktivitách se můžete s novými postavami lépe seznámit a také ocenit, jak jsou uvěřitelné a dobře napsané, ať už jde o mlčenlivého Němce, bratry Brtníky nebo třeba mladého Kubajse.

Nenechte se však zmýlit. Možná že jsem výše zmínil několik víceméně nebojových činností, ale k těm se dostanete spíše v rámci vedlejších aktivit. Alfou a omegou je účast na výpravách, na nichž není riziko boje nikdy příliš daleko. A vždycky se z toho rizika stane realita. Možná že vás sem tam čeká vyšetřování masakru nebo takřka mafiánské pátrání po zrádci, ale ve společnosti Kunových žoldáků se bez svého meče prostě neobejdete. Jestli však boji příliš neholdujete nebo se obáváte toho, že v něm nejste dost zdatní, naštěstí můžete zachovat klid. Potyček je sice dost, ale zpravidla jsou hromadné, takže máte po boku hned několik zdatných spolubojovníků, díky nimž není ani větší přesila příliš velký problém. Obtížnost je proto nastavena velmi rozumně, a tak jsem se vždy dobře bavil a znovu našel v soubojovém systému Kingdom Come zalíbení.

Bez meče ani ránu

Jedinou nevyhnutelnou výjimkou z pravidla hromadných, a tedy zvládnutelných bitev je úvodní duel, kterým si Kuno logicky otestuje, zda ve vás něco je a zda se na vás může v případě problémů spolehnout. Když jsem tuto fázi přídavku viděl v nedávném streamu vývojářů, v němž trvala pekelně dlouho, a já zaslechl, že bez vítězství nebo alespoň ucházejícího výkonu se v DLC nikam nepohnete, trochu jsem se zděsil, protože jsem to s mečem v Kingdom Come nikdy moc dobře neuměl. Jsem prostě lempl, který si radši najde vyvýšené místo, z něhož se dá střílet z luku, než aby aspoň trochu trénoval. Nakonec jsem však byl s duelem hotový asi za 15 vteřin, takže i v tomto směru byly jakékoliv obavy ze soubojového systému a jeho náročnosti zcela zbytečné. Nutno ale podotknout, že jsem veškerý nový obsah absolvoval po dokončení původní hry. Uprostřed základního příběhu, na nižší úrovni a s horší výbavou bych možná zpíval jinak.

V podstatě vás může čekat více než jeden duel, ale pouze v případě, že se rozhodnete určitým způsobem. Band of Bastards totiž disponuje vícero konci a o tom, k jakému dospějete, rozhodují vaše volby, případně velikost peněženky nebo mrštnost jazyka. Když si tedy budete za všech okolností hrát na Mirka Dušína a zároveň ovládnete dostatečné přesvědčovací metody, není problém držet s žoldáky basu až do samotného konce. Když jim naopak dáte volnou ruku a nebudete do jejich konání přímo zasahovat, může se stát, že v rozhodujícím okamžiku zůstanete na všechno sami. Ať už ale dopadnete jakkoliv, na základě mé zkušenosti si dovolím jedno doporučení – nezapomeňte po boji obírat padlé, pokud k tomu budete mít příležitost. To aby se vám nestalo, že minete ojedinělou šanci získat novou a dost slušivou zbroj.

Příběh, s nímž tentokrát nebudete hotovi během obědové pauzy

V případě svědomitého hromadění kořisti se vám navíc může hraní lehce protáhnout, ale umělé natahování naštěstí tentokrát není nutné. Když se budete věnovat jen hlavní dějové linii a zároveň poctivě vyslechnete všechny dialogové možnosti, můžete být s Band of Bastards hotovi zhruba za 3 hodiny. Pokud neminete vedlejší aktivitu v podobě zmíněné interní hry žoldáků, není problém strávit hraním DLC další hodinu. Nejnovější přídavek je navíc o něco levnější než dva předešlé, tudíž mi poměr herní doby a ceny nepřipadá nijak špatný.

Je však třeba podotknout, že mě na pár desítek minut zdržel jeden bug, protože bez bugů se v Kingdom Come: Deliverance prostě nic neobejde. Jednu bitvu jsem chtěl vyřešit po svém, takže jsem nejprve několik nepřátel odlákal stranou, zbavil se jich a na zbytek jsem tedy milostivě pustil Kuna a jeho žoldáky. Těm však zjevně po bitvě neseděly počty nepřátel, které na místě zlikvidovali, tudíž jen stáli nebo chodili bez cíle a já tak nemohl dokončit (naštěstí nepovinnou) součást jednoho úkolu. Nežádoucí chování lze příležitostně pozorovat i na straně nepřítele, zvlášť během lidnatějších bitev. Jak se zdá, i kdyby měl Jindřich k ruce třeba dvě stovky po zuby ozbrojených spolubojovníků, mnozí protivníci by to neřešili, protože jediným smyslem jejich života je Jindřichova likvidace.

Občasné bugy, zvláštní chování umělé inteligence, případně silně jednostranné zaměření na boj, které nemusí každému sednout a které místy zahazuje možnost řešit některé problémy více způsoby, jsou všechno nedostatky, s nimiž je potřeba před hraním třetího DLC pro Kingdom Come: Deliverance počítat. I přesto se ale nebojím prohlásit, že Band of Bastards je ze všech těch dosud vydaných přídavků nejpovedenější a nejzábavnější. Ať už díky řadě zajímavých postav, sympatickému příběhu, bohatým bitvám či obecně solidní náplni úkolů. Chválím i zpracování cut-scén nebo některé pozoruhodné detaily. Když Kuna a jeho žoldáky zcela minete, nejspíš o moc nepřijdete. Když se k nim ale přidáte, může být loučení s nimi po několika hodinách hraní poměrně náročné.

První DLC pro Kingdom Come: Deliverance přináší dobrodružství, jaké jste ještě nezažili! Budete mít možnost vystavět od základů celou vesnici a na vlastní kůži si tak vyzkoušíte, co kdysi obnášelo budování nové osady. Coby její rychtář budete nejen rozhodovat o tom, jaké budovy se postaví a jaké lidi do vsi přizvete, ale navíc budete mít na starost udržování pořádku a urovnávání sporů mezi svými sousedy.

RYCHTÁŘ TĚŽKÝ ÚDĚL MÁ
Všechny budovy jsou jedinečné a zpřístupňují odlišná vylepšení, zároveň je ovšem každá jinak náročná na stavební materiály a pracovní sílu, takže vás čeká pár perných rozhodnutí. Rychtář má nelehký úděl, ale to neznamená, že by si po práci nemohl užít trochu té zábavy. Co takhle si pořídit některého z nově dostupných koní a projet se po okolí, zahrát si v kostky se zkušenými hráči v nové krčmě nebo poměřit své bojové schopnosti s různě zdatnými protivníky v místní aréně? Nebo si po vší té dřině prostě zajdi vydechnout do svého nového, pohodlně zařízeného domu.

Z postavených budov jde získat denní příjem kolem 2000 grošů, čímž poctivým hráčů přináší možnost, jak získat hodně peněz, aniž by museli krást. Možnost začít stavět je již v průběhu hry (po úspěšném absolvování bitvy v Přibyslavicích).

Čechy, země v samotném srdci středověké Evropy, se pyšní bohatou kulturou, oplývají stříbrem a impozantními hrady. Smrt milovaného vládce, císaře Karla IV., uvrhla České království do doby temna, kdy válka, korupce a všudypřítomné rozbroje hrozí roztříštit tento klenot v koruně Svaté říše římské.

Císařská koruna připadla po Karlově smrti jeho synu Václavovi. Na rozdíl od svého otce je Václav naivní, požitkářský a neambiciózní. Václavův nevlastní bratr, uherský král Zikmund, zvaný liška ryšavá, vycítí v novém panovníkovi slabost. Pod zástěrkou přátelství se vypraví do Čech a svého nevlastního bratra unese a uvězní. České země bez právoplatného vládce upadají do chaosu a Zikmund se je vydává bez odporu drancovat.

Vprostřed tohoto chaosu začíná váš příběh v roli Jindřicha, syna vesnického kováře. Váš poklidný život se obrací v prach, když do vaší vsi vtrhne žoldnéřská armáda pod velením samotného Zikmunda a vypálí ji do základů. Jako jeden z mála přeživších masakru uniknete, ale vaše záchrana je vykoupena krutou daní.

Osiřelého, bez domova a budoucnosti, vás potká štěstí v neštěstí, když vás přijme do svých služeb váš pán Racek Kobyla, který začíná shromažďovat síly, aby se s nimi postavil na odpor Zikmundovu vojsku. Osud vás tak přivádí do první linie tohoto krvavého konfliktu a dává vám šanci svými činy na bojištích zuřící občanské války i mimo ně utvářet budoucnost českých zemí.

Jste na cestě za vykoupením. Možná se z Vás stane i hrdina.
Budoucnost záleží jen na Vás!

KDC

1 z 9