Kingdom Come: Deliverance – skupina bastardů

Předešlý přídavek pro Kingdom Come: Deliverance se moc nepředvedl. Po sympatickém rozšíření From the Ashes, v němž jsme dostali možnost znovu vybudovat vesnici Přibyslavice, přišly milostné pletky Jana Ptáčka, které skýtaly obrovský příběhový potenciál. Nakonec se z nich však vyklubala zábavná, ale nevýrazná jednohubka, které při vydání podrazila nohy vážná chyba, jejímž vlivem byla nemalá část obsahu DLC nepřístupná. Ale upřímně řečeno, i když byl zprvu nedostupný vedlejší úkol nakonec dost zajímavý, pachuť zklamání v mém případě změnit nedokázal. Když tedy došlo k plnohodnotnému odhalení třetího DLC, Band of Bastards, a já zjistil, že se tentokrát neobejdeme bez boje, jenž se mně a mnoha dalším hráčům přejedl už v rámci původní hry, nabyl jsem dojmu, že si studio Warhorse koleduje o další přídavkový malér. Výsledek ale naštěstí docela příjemně překvapil.

Peníze vždy až na prvním místě

V kraji, v němž se Kingdom Come: Deliverance odehrává, se objevili noví nepřátelé, kteří ohrožují jinak bezpečný pohyb na cestách. Racek Kobyla se proto obrací na svého starého známého, Kuna z Rychvaldu, aby se s nebezpečím vypořádal. Kuno přitom vede žoldáckou bandu, která potřebuje nejen průvodce, ale i dohled, a tak se ke skupině přidává náš věčně hladový a všude opěvovaný hrdina Jindřich, aby plnil obě úlohy. Tak začíná poměrně prostý příběh plný dávných křivd, nových křivd, soubojů a hlavně zajímavých postav.

Kunovi žoldáci nejsou jen anonymní figurky. Každý z nich má vlastní osobnost, a i když rozhodně nejde o skupinu chrabrých rytířů v zářivé zbroji, není vůbec těžké si je oblíbit. Možná že jádro příběhu spočívá v dávném sporu Racka Kobyly s jistým rodem, který nezapomíná, ale je to právě seznamování a soužití s žoldáky, co je po dějové stránce na celém DLC suverénně nejzajímavější. V nové lokalitě v podobě malého tábora se tak můžete dát s kýmkoliv z žoldáků do řeči, někdy zase není od věci naslouchat jejich rozhovorům a zúčastnit se jisté interní hry, během níž může dojít na kradení, pěstní souboj, kostky nebo řešení hádanek. I při těchto aktivitách se můžete s novými postavami lépe seznámit a také ocenit, jak jsou uvěřitelné a dobře napsané, ať už jde o mlčenlivého Němce, bratry Brtníky nebo třeba mladého Kubajse.

Nenechte se však zmýlit. Možná že jsem výše zmínil několik víceméně nebojových činností, ale k těm se dostanete spíše v rámci vedlejších aktivit. Alfou a omegou je účast na výpravách, na nichž není riziko boje nikdy příliš daleko. A vždycky se z toho rizika stane realita. Možná že vás sem tam čeká vyšetřování masakru nebo takřka mafiánské pátrání po zrádci, ale ve společnosti Kunových žoldáků se bez svého meče prostě neobejdete. Jestli však boji příliš neholdujete nebo se obáváte toho, že v něm nejste dost zdatní, naštěstí můžete zachovat klid. Potyček je sice dost, ale zpravidla jsou hromadné, takže máte po boku hned několik zdatných spolubojovníků, díky nimž není ani větší přesila příliš velký problém. Obtížnost je proto nastavena velmi rozumně, a tak jsem se vždy dobře bavil a znovu našel v soubojovém systému Kingdom Come zalíbení.

Bez meče ani ránu

Jedinou nevyhnutelnou výjimkou z pravidla hromadných, a tedy zvládnutelných bitev je úvodní duel, kterým si Kuno logicky otestuje, zda ve vás něco je a zda se na vás může v případě problémů spolehnout. Když jsem tuto fázi přídavku viděl v nedávném streamu vývojářů, v němž trvala pekelně dlouho, a já zaslechl, že bez vítězství nebo alespoň ucházejícího výkonu se v DLC nikam nepohnete, trochu jsem se zděsil, protože jsem to s mečem v Kingdom Come nikdy moc dobře neuměl. Jsem prostě lempl, který si radši najde vyvýšené místo, z něhož se dá střílet z luku, než aby aspoň trochu trénoval. Nakonec jsem však byl s duelem hotový asi za 15 vteřin, takže i v tomto směru byly jakékoliv obavy ze soubojového systému a jeho náročnosti zcela zbytečné. Nutno ale podotknout, že jsem veškerý nový obsah absolvoval po dokončení původní hry. Uprostřed základního příběhu, na nižší úrovni a s horší výbavou bych možná zpíval jinak.

V podstatě vás může čekat více než jeden duel, ale pouze v případě, že se rozhodnete určitým způsobem. Band of Bastards totiž disponuje vícero konci a o tom, k jakému dospějete, rozhodují vaše volby, případně velikost peněženky nebo mrštnost jazyka. Když si tedy budete za všech okolností hrát na Mirka Dušína a zároveň ovládnete dostatečné přesvědčovací metody, není problém držet s žoldáky basu až do samotného konce. Když jim naopak dáte volnou ruku a nebudete do jejich konání přímo zasahovat, může se stát, že v rozhodujícím okamžiku zůstanete na všechno sami. Ať už ale dopadnete jakkoliv, na základě mé zkušenosti si dovolím jedno doporučení – nezapomeňte po boji obírat padlé, pokud k tomu budete mít příležitost. To aby se vám nestalo, že minete ojedinělou šanci získat novou a dost slušivou zbroj.

Příběh, s nímž tentokrát nebudete hotovi během obědové pauzy

V případě svědomitého hromadění kořisti se vám navíc může hraní lehce protáhnout, ale umělé natahování naštěstí tentokrát není nutné. Když se budete věnovat jen hlavní dějové linii a zároveň poctivě vyslechnete všechny dialogové možnosti, můžete být s Band of Bastards hotovi zhruba za 3 hodiny. Pokud neminete vedlejší aktivitu v podobě zmíněné interní hry žoldáků, není problém strávit hraním DLC další hodinu. Nejnovější přídavek je navíc o něco levnější než dva předešlé, tudíž mi poměr herní doby a ceny nepřipadá nijak špatný.

Je však třeba podotknout, že mě na pár desítek minut zdržel jeden bug, protože bez bugů se v Kingdom Come: Deliverance prostě nic neobejde. Jednu bitvu jsem chtěl vyřešit po svém, takže jsem nejprve několik nepřátel odlákal stranou, zbavil se jich a na zbytek jsem tedy milostivě pustil Kuna a jeho žoldáky. Těm však zjevně po bitvě neseděly počty nepřátel, které na místě zlikvidovali, tudíž jen stáli nebo chodili bez cíle a já tak nemohl dokončit (naštěstí nepovinnou) součást jednoho úkolu. Nežádoucí chování lze příležitostně pozorovat i na straně nepřítele, zvlášť během lidnatějších bitev. Jak se zdá, i kdyby měl Jindřich k ruce třeba dvě stovky po zuby ozbrojených spolubojovníků, mnozí protivníci by to neřešili, protože jediným smyslem jejich života je Jindřichova likvidace.

Občasné bugy, zvláštní chování umělé inteligence, případně silně jednostranné zaměření na boj, které nemusí každému sednout a které místy zahazuje možnost řešit některé problémy více způsoby, jsou všechno nedostatky, s nimiž je potřeba před hraním třetího DLC pro Kingdom Come: Deliverance počítat. I přesto se ale nebojím prohlásit, že Band of Bastards je ze všech těch dosud vydaných přídavků nejpovedenější a nejzábavnější. Ať už díky řadě zajímavých postav, sympatickému příběhu, bohatým bitvám či obecně solidní náplni úkolů. Chválím i zpracování cut-scén nebo některé pozoruhodné detaily. Když Kuna a jeho žoldáky zcela minete, nejspíš o moc nepřijdete. Když se k nim ale přidáte, může být loučení s nimi po několika hodinách hraní poměrně náročné.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here